Login:
Heslo:
 
Reklama: Wifi Analyzer Užitečná aplikace pro Androida
Navigace: Bylinky A-Z > Jak sbíráme léčivé rostliny

Jak sbíráme léčivé rostliny

Léčivé rostliny lze získat dvojí způsobem,můžeme sbírat volně rostoucí v přírodě a nebo sklizní ze zahrádky.Pěstitel i sběratel si musí vždy položit otázku....co vlastně pěstovat a nebo sbírat?Sám si tuto otázku nemůže zodpovědět,nemá-li ovšem rozsáhlé znalosti a přehled o potřebách trhu.Pěstitelé musí vzít v úvahu i jiné okolnosti,především jakou půdu k pěstování mají k dispozici.

Sběratel,který se věnuje volně rostoucím bylinám by měl vědět několik zásad.Především znát dobře místa kde se vyskytují,měl by si zjistit jaké bylinky v jeho okolí rostou a prostudovat si je.V neposlední řadě by si měl všímat v jakém množství se vyskytují,protože se jistě nevyplatí sbírat bylinku,které lze získat jen několik desítek gramů.Jednou z hlavních zásad při sbírání....musí být ohled na přírodu.Nikdy by se neměly rostlinky ničit a vysbírat všechny,musí mít možnost rozmnožení.Měli bychom se vyhýbat i rostlinkám zákonem chráněných.Zvláštní péči bychom také měli věnovat jedovatým rostlinám,musí být oddělené a sušené od ostatních.

Další bylinky a jejich využití:

Guarana – elixír života jihoamerických indiánů

guarana, zdravotni ucinky guarany
 

Cítíte se unavení, vyčerpaní, jakoby bez života?  Všechny možné prostředky a životabudiče nepomáhají? Tak vyzkoušejte guaranu, rostlinu, kterou brazilští domorodci považují za elixír života…

Guarana – zázračný prostředek pro zdraví a vitalitu

Guarana (lat. Paullinia, také Paullina Cupana) je liánovitá rostlina, která se nachází v amazonské oblasti Brazílie a částečně i ve venezuelské oblasti. Zralé plody mají tmavě oranžovou až červenou barvu a dosahují velikosti ořechů. Odnepaměti je původními obyvateli pralesů považovaná za téměř zázračnou a nadpřirozenou rostlinu. Dávní válečníci a lovci si prášek z ní konzervovali a používali ho na válečných a loveckých výpravách jako zdroj síly a energie. Indiáni guaraně přikládali účinek prodloužení lidského života, uctívali ji jako zbraň proti únavě, bolestem, malárii a horečkám. Dnešní vědci, kteří její účinky zkoumají, potvrzují dávnou moudrost indiánů a zároveň předpokládají, že má rostlina daleko vyšší potenciál, než je doposud známo.

Všelék zvaný guarana

Guarana nabízí pestrou paletu použití. Je vědecky dokázáno, že stimuluje lidskou psychiku, potlačuje únavu a stavy vyčerpání, dodává energii, působí proti stárnutí a regeneruje tělo. Také podporuje činnost mozku a zlepšuje pozornost a paměť. Proto je vhodná pro manažery, studenty, řidiče a vůbec každého, kdo těžce psychicky i fyzicky pracuje. Používá se proti bolestem, snižuje cholesterol, podporuje krevní oběh a odstraňuje deprese. Působí také jako afrodiziakum. Navíc má detoxikační účinky, zahání migrénu, průjem a úplavici, odstraňuje křeče. V neposlední řadě odstraňuje  pocit hladu, její užívání tedy pomáhá snížit hmotnost. Podle mnoha uživatelů nebyly u guarany doposud prokázány žádné vedlejší účinky, při užívání prý nedochází ke vzniku jakéhokoliv závislosti. Guarana nicméně obsahuje kofein: někteří výrobci proto nedoporučují guaranové preparáty dětem, těhotným a kojícím ženám.

Guarana v Evropě

Guaranu objevil pro svět v 18. století německý botanik Christian Franz Paullini. S jejími účinky se seznámil na cestách po Latinské Americe. Označení guarana bylo odvozeno z názvu starého indiánského kmene Guaraní. Do Evropy byla tato léčivá rostlina přivezena až v roce 1817. V roce 1826 ji Němec Karl von Martius a jeho bratr Theodore podrobili zkoumání - izolovali z ní hořkou látku, kterou nazvali guaranin. Později bylo zjištěno, že se jedná o kofein. Zralá semena rostliny ho obsahují až 6%, narozdíl od kofeinu v kávě se ale do organismu uvolňuje pomaleji a povzbudivě působí dlouhých 6 - 9 hodin. V roce 1905 lékař Luis Pereira Barreto poprvé vyzvedl pozitivní účinky této rostliny, když chválil jako dobrodince lidstva toho, „kdo první ochutnal guaranu a povšiml si jejích příznivých účinků”. Zkoumáním bylo objeveno, že kromě kofeinu guarana obsahuje také teofilin a teobromin. Kombinace těchto látek působí na lidský organismus obzvlášť povzbudivě.

A legenda na závěr…

Podle dávného příběhu guarana vyrostla na hrobě; z očí zabitého malého chlapce.  Indiáni věřili, že ten, kdo jí plody z tohoto keře, obdrží mladost a vitalitu toho zabitého dítěte. Pravdou je, že zralé plody guarany skutečně připomínají lidské oči. Jistě není bez zajímavosti, že v místě, kde byl malý chlapec z naší legendy pohřben, tj. v oblasti Mauésu, se tři čtvrtiny obyvatel živí prodejem guarany.

Konopí, jak ho možná neznáte...

konopí, cannabis, marihuana
 

Když se řekne konopí, tak si většina z nás představí marihuanu, tedy nejznámější a nejdostupnější  drogu u nás i ve světě. Přitom konopí nabízí více, než by se na první pohled mohlo zdát. Naši předkové to věděli už velmi dávno a konopí bylo do nedávných dob považováno za jednu z nejužitečnějších rostlin vůbec. Nevěříte?

Rostou, rostou, konopě za cestou...

Tento krátký úryvek pochází ze staré české písně a jasně dokládá, že naši předkové konopí dobře znali a využívali ho v běžném životě. Konopí bylo nejen součástí potravy, ale používalo se na výrobu lan, rybářských sítí, oblečení, jako topivo nebo stelivo do stájí. Konopný olej sloužil jako olej na svícení, využíval se také jako součást laků a barev. Nezanedbatelnou úlohu hrál papír vyráběný z konopí. Konopné produkty se ve společnosti tak zabydlely, že vše nasvědčovalo tomu, že konopí se stane univerzální hospodářskou plodinou po celém světě.

Konkurenční boj konopí s bavlnou a nylonem

Prudký rozmach průmyslu v době průmyslové revoluce sice zpracovávání konopí ulehčil, ale z britských kolonií začala na trh pronikat levná bavlna., která byla pro konopí silnou konkurencí. Hlavní zlom však nastal na počátku 20.století, kdy svět objevil ropu. Ropná lobby začala chrlit syntetická vlákna ve velkém. Když se na trh navíc dostal papír vyráběný z dřevné celulózy, tradiční pěstitelé konopí museli ustoupit tomuto sílícímu tlaku konkurence. Posledním pomyslným hřebíčkem do rakve byl komisař OSN Anslinger, který zavedl zákony, které znevýhodňovaly konopné pěstitele a výrobce natolik, že konopí začalo upadat v zapomnění. Anslingerův záměr zcela vymýtit konopí téměř vyšel, konopí se v 80. létech legálně pěstovalo jen v několika málo zemích.

Nová naděje pro konopí?

Ve druhé polovině 80. let přišli ukrajinští a francouzští vědci s novou odrůdou konopí, která obsahovala minimum psychoaktivní látky - THC, která se nazývá tzv. technické konopí. V devadesátých létech se konopí pomalu začíná vracet do Evropy, a do České republiky proniká technické konopí po roce 1999. Díky snahám ekologů, milovníků přírody, ale i některým ekonomům se konopí pomalu vrací zpět. Konopí je totiž velmi nenáročná plodina, vyžadující minimální nároky pro svůj růst. Další plus spočívá ve vysoké odolnosti proti škůdcům, zvyšuje kvalitu půdy tím, že absorbuje některé těžké kovy.

Konopí dnes...

Kromě potravin se v současnosti  opět vyrábí konopný papír, textil, obuv, kosmetika. Konopí se používá k topení, stavebním průmyslu (izolace,...), dekoracím, předmětům denní potřeby (batohy, kabelky,...), pro výrobu barev a laků atd. Konopné výrobky jsou kvalitní, trvanlivé, mají protialergenní účinky a  jsou šetrné k přírodě.

Konopí v lékařství

Specificko oblastí, ve které se konopí využívá je lékařství. Odborníci tvrdí, že konopí může prospívat při léčbě některých nemocí jako například zeleného zákalu, sklerózy multiplex, kožních onemocnění (lupénka, ekzémy), pomáhá při bolestech, epileptických záchvatech, artróze, AIDS, zvyšují imunitu nebo pomáhají při chemoterapii. Léčba těchto neduhů konopím je ve většině zemí ilegální. Kromě Holandska, Kanady, Velké Británie a některých států USA jsou lidé, kteří se léčí pomocí konopí, vystaveni riziku trestního stíhání. V České republice tomu není jinak. Možné léčivé účinky cannabinoidů jsou momentálně podrobovány lékařskému výzkumu.

Konopná vesnice Reingers

K původní tradici pěstování konopí se nyní vrací mnoho lidí. Na mnoha místech světa se konopí legálně pěstuje. Za typickou ukázkou nemusíte chodit daleko. Nedaleko od rakouských hranic stojí vesnička Reingers, která je široko daleko proslavená svojí láskou k této zelené rostlině. V areálu vesnice se nachází konopná pole s technickou odrůdou konopí. Každoročně se tu v období sklizně koná tzv. Hanfzeit - festival, který je zasvěcen konopí a kde se s konopím můžete seznámit blíže a zakoupit i některé konopné výrobky a produkty. Za nízkou cenu vám průvodce nabídne pestrý výklad, můžete ochutnat i některé potraviny nebo si prohlédnout výstavku konopných produktů. Celoročně jsou v této konopné vesnici k vidění informační panely, kde se můžete dozvědět o konopí vše, co jste možná ani netušili...

Aloe Vera - „Doktor v květináči“

Image

Tento název dal rostlině podle historických pramenů sám velký mořeplavec a cestovatel Kryštof Kolumbus. A téměř 3000 let stará historie mu dává za pravdu. Účinky aloe znali staří Egyptané, jako „Pramen věčného mládí“ ji uctívali Mayové, staří Američané  ji zase nazývali „Mlčící léčitelka“ a další názvy aloe jako třeba „Rostlina života, dar z nebes, krev bohů, rostlina dlouhověkosti nebo léčivá či zázračná aloe“ hovoří za vše – Aloe není žádná obyčejná rostlina.

Zázračný sukulent

Botanikové znají 200- 300 druhů rostliny aloe, ale jen 5 druhů má  prokazatelné léčivé účinky. Tato liliovitá rostlina patří do kategorie sukulentů. Může dosáhnout výšky až 1 metru a šíře listů  15 centimetrů. Evropa začala aloi více poznávati asi před 50 lety, kde se využívala především v léčbě žaludečních a střevních onemocnění. Věhlas Aloe Vera se však rychle rozšířil po celé Evropě a dnes se aloe využívá na léčbu mnohých zdravotních neduhů.

Vitamíny, minerály- záruka zdraví

Aloe obsahuje 9 aminokyselin, vitamín C, vitamíny skupiny B a to i B 12, sacharidy, enzymy, vápník, hořčík, draslík a některé organické kyseliny. Léčivě působících složek má aloe více než 200. Tyto látky mají významné protizánětlivé, antivirové, antibakteriální, antimykotické a detoxikační účinky.

Účinky Aloe Vera

Většina z nás má aloi spojenou s kosmetickým průmyslem. Aloe je jedničkou v rychlém hojení odřenin, ran, kožních defektů, omrzlin a popálenin a také skvěle regeneruje pokožku. Osvědčila se při léčbě lupénky, atopického ekzému a svým protisvědivým působením zmírňuje například otoky a pásový opar. Při spáleninách od slunce v létě se doporučuje koupel s přidanou šťávou z aloe. Pozitivně působí při regulaci krevního cukru, a tím pomáhá nemocným s cukrovkou, ale i u stavů hypoglykémie.&

Ženšen jako magický kořen života

Kořeny ženšenu. (Brian Negin/Flickr.com)

Ženšen je proslulý svými léčivými účinky již odnepaměti. Jeho název pochází z čínštiny a v překladu vyznívá velmi poeticky: „Síla země v podobě člověka.“ Ženšen se kromě široké palety léčivých účinků vyznačuje i tím, že jeho kořen připomíná lidské tělo.

Není ženšen jako ženšen

Rozlišujeme několik stovek druhů ženšenu. Asi nejznámější je Ženšen pravý (Panax Ginseng). Tento nízký keř se vyskytuje v nadmořské výšce nad 750 m v oblasti severovýchodní Číny a Koreje. Rostlinný druh podobající se ženšenu, který má podobné účinky jako pravý ženšen – Penax Trifolius – nalézáme v Jižní Americe. Na Sibiři se daří vzdálenějšímu příbuznému ženšenu, který je známý spíše pod označením eleuterokok nebo sibiřský ženšen. Zastaralý český název ženšenu zní všehoj ženšenový, což vypovídá o jeho všestranném používání k léčbě a povzbuzení organismu.

Všehoj neboli všelék

Ženšen znají mnohé kultury a národy již po tisíciletí. Jsou potvrzeny případy jeho účinného působení při léčbě cukrovky, léčebné látky v  ženšenu upravují a snižují hladinu cukru a tuku v krvi. Ženšen působí stimulačně, podporuje imunitní pochody v těle, má silné regenerační a rekonvalescenční účinky, proto jej často používají onkologicky nemocní lidé po chemoterapii. Jeho užívání upravuje krevní tlak, snižuje hladinu cholesterolu, posiluje cévní systém a preventivně působí proti srdečním a cévním onemocněních jako jsou infarkt a mozková příhoda. Ženšen patří mezi osvědčené prostředky při žaludečních obtížích, zabraňuje průjmu, podporuje střevní peristaltiku a regeneruje játra. Platí i na nízký krevní tlak. Podporuje koncentraci a zlepšuje paměť, hojí rány a pomáhá při depresích. Kromě výše uvedeného je známým lékem na mužskou neplodnost a impotenci.

Největší sílu má tinktura

Účinnou složkou ženšenového keře je kořen. Největších léčivých účinků se dosahuje u čtyř až šest let starých kořenů. Obvyklý způsob zpracování ženšenu je důkladné očištění a následné usušení při teplotě asi šedesát stupňů Celsia. Barva usušeného produktu by měla být bílá až mírně nažloutlá, červené zabarvení je nejčastější u korejských druhů a vzniká uvařením v páře. Usušený ženšen se nakládá do alkoholového nebo vodného roztoku, tinktura je vůbec nejefektivnější forma zpracování ženšenového kořenu.

Pozor na ženšenovou nemoc

Kromě široké palety léčivých účinků může ženšen mít i určité nežádoucí účinky. Paradoxně sem patří i příznaky, při kterých ženšen jinak pomáhá. Projevit se může nespavost, podrážděnost, únava, někdy i tzv. hypoglykémie – snížení hladiny krevního cukru. Vzácně byly zaznamenány i projevy zvýšené krvácivosti. Nežádoucí účinky jsou někdy nazývány jako tzv. ženšenová nemoc. Ženšen by každopádně neměly užívat těhotné a kojící ženy a děti.

Opatrně v kombinaci s léčivy

Obezřetně by s ženšenem měli nakládat lidé s nemocemi srdce, cév a se zvýšeným krevním tlakem. Ženšen by se neměl kombinovat s kofeinovými nápoji a doplňky stravy (káva, čaj, guarana), protože zesiluje účinky kofeinu. Může také ovlivňovat účinnost některých léků, proto by jej neměli konzumovat lidé užívající léky proti krevní srážlivosti, psychofarmaka, imunosupresiva nebo léky na cukrovku včetně inzulínu. Někdy odborníci doporučují místo pravého ženšenu používat jeho vzdálenější odrůdu (výše zmíněný sibiřský ženšen – eleuterokok), který má méně nežádoucích účinků a působí podobně jako jeho čínský příbuzný. Po měsíci užívání by se měl ženšen vysadit, neměl by se brát dlouhodobě.

Ženšen ve vědeckých laboratořích

Lékařská věda se léčivým působením ženšenu zabývá poměrně krátce. Prokazatelně působí jako tzv. adaptogen, tedy látka, která energeticky a harmonizačně působí na celý organismus. Svět ženšen objevil díky jezuitskému misionáři, který žil v Číně a při své misijní cestě v roce 1715 objevil v kanadském Québecu divoce rostoucí rostlinu, kterou indiáni používali k léčení a magickým rituálům, a která se nápadně podobala asijskému ženšenu. Korejská studie prokázala, že ženšen působí proti nádorovému bujení. U lidí, kteří užívali ženšen byl o 50% nižší výskyt rakoviny než u těch, kteří jej vůbec neužívali. Pozitivní adaptogenní účinky ženšenu potvrdili i sovětští kosmonauti při svých pobytech ve vesmíru.

Špalda budiž pochválena

Pšenice setá. (commons.wikimedia.org)
 

Mnoho lidí dosud neví, co si představit pod pojmem špalda. Pokud nenavštěvujete prodejny zdravé výživy, možná netušíte, jaký význam ukrývá toto staročeské slovo.

Co je špaldová mouka? Je libo špaldový koláč? Mícháte do polévky zavářku ze špaldového bulguru? Polykáte špaldové otruby proti zácpě? Už podle nabídky poživatin, které se ze špaldy vyrábějí, lze pochopit mnohostrannost jejího využití.

Ve škole se děti učí základní druhy obilí – pšenice, ječmen, žito, oves. Kam ale patří špalda? Je starým druhem pšenice, u kterého dnes znovu objevujeme významné nutriční a jiné hodnoty.

Co řekla moudrá Hildegarda

Sv. Hildegarda z Bingenu prý jednou řekla: „Kdyby už člověk nemohl nic jíst a nic mu nepomáhalo, špalda jej postaví na nohy. Špalda je teplá, tučná i sladká.“

Nyní se ptáte, jak může být pšenice teplá nebo sladká? Kdo se zabývá alternativní medicínou, ten už tuší, že některé potraviny obsahují zahřívací prvky a jiné mají chladivý účinek. Jako je například salátová okurka nebo oliva chladivá, tak může být pohanka nebo špalda pro lidské tělo výhřevná.

Pšenice špalda (Triticum spelta) je starobylý druh rozpadavé pšenice. Její „sladkostí a tučností“ se živili již staří Egypťané, Keltové a Germáni. V Evropě byla pěstována již před osmi tisíci lety. Později však ustoupila šlechtěné pšenici, která vykazovala vyšší výnosy.

Špalda je jednoduchá pšenice s lámavým vřetenem klasu a čtyřkvětými klásky, ze kterých se vyvíjejí dvě štíhlé obilky, pevně uzavřené v pluše a plušce. Je považována za zdravější alternativu šlechtěné pšenice (pšenice ozimé). V současnosti je pěstována téměř výhradně na polích biofarmářů. Díky značné odolnosti proti škůdcům, neduhům a nepřízni počasí nachází dobré využití právě v ekologickém zemědělství.

Sladká a tučná, přesto se po ní hubne

Když svatá Hildegarda prohlásila, že špalda je sladká, neznamená to, že je jako cukr nebo slad. Třebaže ze špaldy lze skutečně vyrobit slad – jako z každého obilí nebo z rýže – zde je míněna zejména ta skutečnost, že špaldová mouka je přirozeně nasládlá.

Takže, hospodyňky, pokud chcete upéci velmi dobrou buchtu nebo koláč, je vhodné dát do těsta díl špaldové mouky. Výrobek tím získá na chutnosti a podíl klasického cukru v něm přitom bude nižší.

Špaldová mouka, ačkoliv je celozrnná, vypadá velmi světlá, skoro jako bílá mouka. Její nutriční hodnota dalece přesahuje mletou bílou mouku, která je proti špaldě – mírně řečeno – jalová! Špaldových koláčů sníte méně, než těch z běžné mouky, protože špalda je velmi výživná. Je výjimečná svým složením a nevšední ořechovou chutí. Odtud se brala „tučnost“, kterou chválila svatá Hildegarda. Není to tučnost, jakou byste si představovali u sádla nebo dobře prorostlého bůčku. Špaldovou „tučností“ jsou její významné nutriční hodnoty. Se svým vysokým obsahem vlákniny a lepku obsahuje téměř všechny základní složky, důležité pro lidský organismus. Zatímco má vysoký podíl bílkovin, tuku s vysokým obsahem nenasycených mastných kyselin, sacharidů, minerálů a vitamínů skupiny B, neobsahuje cholesterol.

Špaldě jsou připisovány pozitivní účinky na stimulaci imunitního systému. I moderní medicína potvrzuje slova svaté Hildegardy, že špalda vzkřísí i (polo)mrtvého.

Zároveň je špalda lehce stravitelná a má mnohem nižší toxicitu pro choulostivé jedince, alergické na lepek. V některých případech alergii vůbec nespouští.

Chutná, hřeje, chrání před deštěm

Špalda poskytuje především celozrnnou mouku. Ta se od bílé mouky liší tím, že je při mletí zpracováno celé vyčištěné zrno. V mouce jsou tak zachovány obalové vrstvy a klíček, které obsahují nejvíce cenných látek. Špaldovou mouku můžete použít do polévek, omáček, knedlíků. Pečivu propůjčuje delší trvanlivost. Chléb, upečený s podílem špaldové mouky vás potěší výraznou chlebovou vůní, popraskanou kůrkou a vláčností.

 

Ze špaldy se vyrábí krupice, kernoto nebo špaldoto, které je alternativou rizota. Špaldové vločky mohou být základem do müsli. V neposlední řadě je tu bulgur, známý asi přes 4000 let. Při jeho výrobě se vyčištěné zrno po termickém ošetření párou usuší a následně drtí. Není pak už nutno jej vařit, takže se nabízí jako zavářka do hotových polévek nebo k použití jako těstovina. Nechybí ani špaldové těstoviny jako takové.

 

Ze špaldy se praží skvělá špaldová káva, která je bez kofeinu a svou jemnou chutí a vůní uspokojí i náročné gurmány. Jsou využívána i zelená zrna („grünkern”), jejichž speciální přípravou se získává tzv. zelený kaviár.

 

A na závěr se můžeme zabořit do špaldových polštářů nebo usínat na špaldovém slamníku. Z této syté rostliny lze zužitkovat i „odpad“. Slupky (pluchy) z jejího obilného zrna jsou totiž využívány jako plnidlo do polštářů nebo slamníků. Pluchy jsou lehké a přizpůsobí se tvaru těla. Také špaldovou slámu můžeme využít k výrobě došků – původní střešní krytiny.

Zázrak zvaný hlíva ústřičná

 

Hlíva ústřičná. (wikipedia.cz)
 

Hlíva ústřičná se v poslední době dostává do pozornosti lidí, zabývajících se svým zdravím. Její léčivé účinky jsou známy již dlouhou dobu, ale vědecké výzkumy teprve před třiceti lety potvrdily a dodnes potvrzují její nezastupitelnou roli nejen jako potraviny, ale i léčivé houby. Hlíva ústřičná tak patří k nejcennějším pokladům mezi houbami.



S hlívou proti rakovině

Mnozí lidé znají hlívu ústřičnou jen jako součást některých pokrmů. V posledních letech se však více a více poukazuje na její vynikající protizánětlivé, protivirové a protirakovinné  účinky. Látka beta 1,3 D glukan obsažená v této houbě působí vysoce účinně proti nádorovým buňkám a podporuje imunitní pochody v těle. Kromě toho působí blahodárně na organismus po chemoterapii a podporuje regenerační procesy v těle.



Hlíva ústřičná  „zázračná“

Hlíva ústřičná obsahuje kromě beta - 1,3 - D glukanu i jiné zdraví příznivé látky z řady vitamínů skupiny B, vitamínu C, D, K, nenasycené mastné aminokyseliny, stopové prvky, jako selen, železo, jód, chrom, měď, sodík nebo zinek. Obsahuje velké množství sterolů, proteinů  a vlákniny. Mezi největší pozitiva hlívy ústřičné patří snižování hladiny cholesterolu a cukru v krvi, což působí proti nemocem srdce a cév a také proti cukrovce. Hlíva tlumí alergické reakce, astma, působí proti zánětům kloubů, kožním onemocněním a ekzémům, podporuje funkci slinivky, jater a ledvin a působí regeneračně proti stárnutí, posiluje tělo při stavech únavy a vyčerpání. Detoxikuje tělo a působí proti virovým infekcím typu chřipky. Ruští vědci z hlívy ústřičné dokonce izolovali účinné antibiotikum.



Houba ze supermarketu, lékárny i domova

Hlíva ústřičná patří mezi dřevokazné houby a v našich lesích se vyskytuje od září do března. Roste na pařezech a stromech v listnatých lesích, často v blízkosti vodních toků. Sehnat se však dá i v běžné obchodní síti. Výhodou je i to, že si hlívu ústřičnou může pěstovat téměř kdokoliv. Lze ji úspěšně vypěstovat v domku nebo třeba i v klasickém paneláku na balkoně. Teplota při pěstování houby by se měla pohybovat kolem dvaceti stupňů Celsia a v zimě a v létě vyžaduje rozptýlené světlo. Někteří lidé tvrdí, že nejsilněji působí prášek z hlívy, který lze koupit nejčastěji ve formě tobolek nebo tablet v lékárnách nebo v některých prodejnách zdravé výživy.

 

Ze zdravotních důvodů je nejlepší konzumovat hlívu každý den po dobu minimálně tří měsíců. Hlíva ústřičná působí léčivě a preventivně proti mnoha neduhům a kromě toho skvěle chutná a může obohatit a zpestřit každý jídelníček. Hlíva je nejzdravější a  zřejmě nejvíce nedoceněnou houbou u nás. Dejme hlívě ale i sobě znovu šanci…

Ibišek jako lék

 

20100221_zdravi_ibisek1
Hibiscuss sabdariffa je poměrně nenáročná a rychle se rozlézající květina. (Ondřej Horecký)

Většina z nás zná ibišek jako pokojovou rostlinu, ovšem tím jeho využití zdaleka nekončí. Z květů odrůdy ibišku zvané Hibiscus sabdariffa připravují mnohé národy světa osvěžující nápoj, který se pije buď teplý nebo chlazený. Ibiškový čaj má sytě červené zbarvení a nakyslou chuť, proto se zpravidla pije s medem nebo cukrem.

 

Ibiškový čaj nebo džus je oblíbeným osvěžením ve Střední Asii, západní a severní Africe, Karibiku, Střední Americe nebo Thajsku. V některých zemích je tento nápoj tak oblíbený, že se stal národním pitím, jako např. v Senegalu, kde se mu říká bissap, nebo v Egyptě, kde jej znají pod názvem karkade. Pod stejným jménem se často prodává i u nás.  Dalším často používaným názvem je rosella.

 

Ibišek má mnohé zdraví prospěšné vlastnosti, a proto není divu, že nápoj z něho je ve výše zmiňovaných oblastech tolik oblíbený. Ibiškový nápoj byl údajně oblíbeným pitím faraonů, ale jeho kouzlo rozhodně nespočívá jen v krásné barvě. V Thajsku lidé čaj z ibišku pijí, aby si snížili cholesterol, v Egyptě jej zase používají ke snížení krevního tlaku.

 

Účinky ibiškového čaje na snížení krevního tlaku prokázaly i vědecké studie. Vědci z Tchaj-wanu zjistili, že se v ibišku vyskytují polyfenoly, které jsou schopné zaútočit na rakovinné buňky v mozku a kůži a neutralizovat je.

 

Nápoj z ibišku obsahuje velké množství minerálů a vitamínů, včetně vitamínu C, má antioxidační, dezinfekční a protizánětlivé účinky. Ibišek také snižuje pocení, zamezuje ukládání tuku v tepnách, pomáhá redukovat nadváhu či stimuluje paměť. Pití ibyškového čaje nebo nápoje je dobré pro vaši imunitu a není proto divu, že jej například v Tanzánii vláda doporučuje pít lidem s HIV.

 

20100221_zdravi_ibisek2
 

Jak připravit ibiškový čaj

Do hrnce s vodou (asi půl litru), která se začíná vařit, vhoďte přibližně hrst sušených květu ibišku, krátce povařte a nechte asi 10 minut luhovat. Pak sceďte, doslaďte podle potřeby a chuti medem či cukrem (dobrý je i neslazený) a konzumujte.

 

Jak připravit ibiškový sirup

(recept z východní Afriky)

Vroucí vodou zalijte ibišek (cca 1 malý hrnek na 1 litr vody. Tekutina by neměla být přespříliš rudá. Že jste použili moc ibišku poznáte podle nahořklé chuti.). Zakryjte pokličkou a nechte 1 hodinu luhovat a chladnout. Pak přidejte cukr podle chuti (sirup je dobrý i bez toho, takže to není nutné) a nechte luhovat dalších 5 hodin. Potom přes cedník slejte sirup do lahví. Pro delší trvanlivost skladujte v ledničce.

Ženšen: pravý div světa

 

Ženšen – tomuto kořenu se v Číně přezdívá “div světa”. Může být použit na mnohá onemocnění(FloraFarm GmbH, Katharina Lohrie/Bild selbst erstellt)

Ženšen byl vždy zahalen do tajemného závoje kouzel a lidových pověr. Stejně jako husté hornaté lesy, kde přirozeně roste, i jeho použití se datuje hluboko do starověku.

Ženšen je bylinná trvalka patřící do rodu Panax, jehož název je odvozený od řeckého slova Panacos (všelék), tedy univerzální lék na všechno. Oba dva druhy, asijský i americký, se používají v lékařství, rostou ve stejném prostředí a stejně vypadají. Jediný rozdíl spočívá v tom, že asijská odrůda je větší.

Americký ženšen

Americký ženšen (Panax quinquefolius) roste v listnatých lesích hor ve střední a východní části Severní Ameriky. První exempláře amerického ženšenu byly přepraveny do Evropy v roce 1704.

Nebude asi žádným překvapením, když prozradíme, že severoameričtí Indiáni kořen ženšenu znali také a používali jej pro jeho léčivé účinky. Říkali mu garantoquen, což znamená „jako člověk”, protože jeho rozvětvená struktura kořene velmi připomíná tvar člověka (i když si musíte pomoci trochou představivosti). Zajímavé je, že čínský název pro ženšen (ren shen) má obdobný význam. A opravdu, čínský znak pro „shen” také připomíná tvar kořene.

Indiáni mají zvláštní metodu sbírání kořene, který se sklízí jen poté, co červený plod rostliny dozraje. Než se kořen vykope, stonek se ohne k zemi, což má údajně zvýšit rychlost klíčení a poskytnout v budoucnosti větší úrodu.

Ženy Siouxů měly mimořádně vypracovaný způsob čištění a zpracovávání ženšenu a říkalo se, že sbírají nejlepší kořeny ze všech kmenů.

Asijský ženšen

Asijský ženšen (Panax ginseng) se nachází především na severní polokouli, hlavně v Číně, Tibetu, Mongolsku a Koreji. Za tradičně nejdražší jsou považovány odrůdy z Koreje a Mandžuska. Movití Číňané jsou ochotni zaplatit až 200 000 amerických dolarů za vitalitu, kterou zvyšují vlastnosti prvotřídního kořene ženšenu.

Takovéto vysoce ceněné kořeny lze najít divoce rostoucí v hornatých oblastech Koreje a v severovýchodní Číně, v horách Changbai (čti Čchang-paj) a Xiaoxinganling (Siao-sin-kan-ling), kde rostou na příkrých svazích ve výškách mezi 500 až 1 100 metry nad mořem.

Ženšen rostoucí divoce ve starých lesích s hluboce hlinitou půdou a vlhkým vzduchem má daleko větší sílu než ženšen pěstovaný komerčně v nepřirozeném prostředí. To je jasným důkazem toho, že vlastnosti rostliny jsou úzce spjaty s jejím přirozeným prostředím.

Podle taoistické filozofie se ženšenu připisuje mírně chladná povaha, protože roste v chladných a stinných horách. Říká se, že má více jinu, ale také maličko jangu, jelikož roste na svazích hor, které jsou považované za jangové.

Léčivé účinky

Co se týče pěti prvků, zmiňovaných v čínské medicíně, je ženšen považován za součást prvku země, protože jeho přirozené prostředí se nachází v horách.

Ženšen má mírně nasládlou chuť. Každý z pěti prvků se vztahuje k tělesným orgánům. K prvku země patří slezina a žaludek, a proto může sladkost ženšenu posílit jang sleziny a žaludku, vysílajíc energii do celého těla. Podle čínského bylinkářství může sladká chuť svlažit, vyladit a zlepšit životní energii.

Ženšen je vskutku čínskými lékaři ze všech bylin ceněn nejvíce a jeho použití se datuje minimálně 5 000 let do minulosti. Přičítá se mu řada léčivých účinků a mnoho západních vědců se diví, jak může jedna bylina mít tak rozsáhlé terapeutické použití. Odpověď na to je relativně snadná, když pochopíme, co tradiční čínští lékaři věděli velmi dobře – že primárním účinkem ženšenu v těle je náprava funkcí hypofýzy (podvěsek mozkový).
 
Hypofýza a štítná žláza regulují produkci hormonů v těle. Pohlavní ústrojí a adrenální hormony jsou také regulovány hypofýzou, což může být příčinou pověsti ženšenu, že omlazuje a udržuje pohlavní orgány zdravé.

Číňané mají pro použití ženšenu tradiční jednoduchou metodu. Mají ve zvyku nosit v kapse po celý život kus sušeného kořene, a když potřebují energii, ať už kvůli nemoci, únavě nebo pro obnovení chuti do života, ženšen vytáhnou a malý kousek požvýkají nebo z něj uvaří několik konviček čaje, dokud není vitalita obnovena. Kořen pak zas v kapse zůstává až do příchodu další krize. A v tom spočívá nejužitečnější vlastnost ženšenu – jako krátkodobý posilovač energie.
 
Lidé ze Západu, kteří by chtěli využít vlastností kořene, by jej měli užívat stejným způsobem. Ti z nás, kteří mají hypofýzu zdravou, kteří proběhnou dnem s energií a entusiasmem a kteří nemají nadváhu, ženšen nepotřebují. Osobám s nadváhou, které se pohybují trochu pomaleji, může občasný šálek ženšenového čaje pomoci.

Zkuste malou dávku, a pokud získáte nový náhled na život a více energie, možná pochopíte, proč Číňané nazývají ženšen  “divem světa.

Medvědí česnek dodá sílu na jaře

 

Medvědí česnek  (Lisa Carter/licence)

V tuto dobu na jižní Moravě již ze země vyrážejí zelené listy medvědího česneku.

Tato lesní bylina, která voní a chutná po česneku, se přímo nabízí k jarním očistným kúrám.

Ne náhodou ji na jaře vyhledávali naši slovanští předkové, a jak už její název napovídá, oblíbili si ji obzvlášť medvědi. O těch se traduje, že rostlinu vyhledávají po zimním spánku, aby si jí pročistili žaludek, střeva a krev. 

Co česnek obsahuje

V česneku najdeme sirné sloučeniny, silice, vitamíny a minerální látky. Podobně jako česnek setý obsahuje sloučeninu zvanou alliin s antibakteriálními účinky. Bylina je také bohatým zdrojem vitamínu C. 100 g česneku medvědího obsahuje 150 mg vitaminu C, což je samo o sobě trojnásobkem doporučené denní dávky vitamínu C pro člověka. Flavonoidy obsažené v česneku mají antibakteriální a antivirový účinek, snižují srážlivost krve a pomáhají tak předcházet nemocím srdce a kardiovaskulárním chorobám, navíc pak jako antioxidanty chrání tělo před rakovinou.

Léčba česnekem

Medvědí česnek můžeme použít jako přírodní antibiotikum, močopudný prostředek i mírné projímadlo. Pomáhá při léčbě nachlazení nebo onemocnění horních cest dýchacích. Ozdravuje střevní flóru, léčí infekční průjmy, rozšiřuje cévy, snižuje krevní tlak a prohlubuje práci srdečního svalu. Čistí krev a úspěšně vylepšuje krevní obraz, působí proti plísním a mykóze, střevním bakteriím a parazitům i proti nadýmání. Česnek medvědí je považován za účinný prostředek ke zničení zlatého stafylokoka. Tonizuje oslabený nervový systém a pomáhá při revmatických bolestech.

Někteří lidé mohou být však alergičtí na česnekové silice. Alergické reakce se mohou projevit otokem hrdla nebo dýchacími potížemi, při kontaktu s pokožkou může dojít k jejímu podráždění a zarudnutí. Nadměrné užívání česneku může vyvolat průjem, nadýmání i záněty ledvin.

Pro léčebné účely používáme výhradně čerstvé listy, které sklízíme před rozkvětem, v dubnu až květnu. Usušené lístky ztrácejí na účinnosti. Chceme-li mít v domácnosti celý rok léčivou sílu česneku medvědího, vyrobíme si z něj lihový výtažek - tinkturu. Při sběru dáváme pozor, abychom medvědí česnek nezaměnili s listy jedovaté konvalinky. Medvědí česnek spolehlivě poznáme podle česnekového aromatu, který konvalince zcela chybí.

Medvědí česnek jako koření i zelenina

Jarní lístky a stonky můžeme přidávat do zeleninových salátů, které tak získají pikantní česnekovou příchuť. Drobně nakrájené stvoly použijeme stejným způsobem jako pažitku či petrželovou nať: dáváme je do polévek, nádivek, pomazánek, omáček, slaných palačinek i mletých masových pokrmů.

Sypeme je na chléb s máslem nebo na brambory. Z medvědího česneku a kopřivy lze připravit chutný špenát. Cibulky česneku medvědího můžeme používat místo česneku kuchyňského (setého). Na Zelený čtvrtek, kdy se má podle tradice jíst zelená strava, si můžeme připravit zapečené brambory, proložené nakrájeným česnekem medvědím. Odvážní labužníci mohou také zkusit vyrobit netradiční pesto, kde pro italskou kuchyni charakteristickou bazalku nahradí štiplavým medvědím česnekem.

Pohanka pro zahřátí a zdravé žíly

 

Pamětníci říkávali, že pohanka je jako nevěsta. Pohankové pole na jaře zářilo bělostí a lákalo množství včel.  (heibro.de)
Pamětníci říkávali, že pohanka je jako nevěsta. Pohankové pole na jaře zářilo bělostí a lákalo množství včel.  (heibro.de)

O pohance se říká, že ji k nám zanesli pohané. Když Turci dobývali Evropu, stačili mezi lítými boji zasít v evropské půdě i rostlinku, která pak po nich dostala jméno.

Vzhledem k tomu, že Turci byli považováni za pohany, byla po nich užitečná rostlinka pojmenována.

Pojďme se podívat blíže na tuto rostlinku, na poli docela půvabně květoucí.

Pohanka jako pseudoobilovina spolu s rýží, kukuřicí a jáhlami náleží k ohraničenému spektru potravin, které mohou používat celiakici, tedy lidé používající bezlepkovou dietu. Slouží jako plnohodnotná náhrada obilovin.

Třebaže nemáte alergii na lepek, věřte, že potraviny nezatížené tímto prvkem strávíte mnohem lehčeji, než například housku nebo knedlík z obilné mouky.

 

Oblíbená stále znovu...

 

Pohanka je u nás pěstována již od 12. století. (prosaat.de)
Pohanka je u nás pěstována již od 12. století. (prosaat.de)

Pohanka je u nás pěstována již od 12. století, největší oblibě se těšila v 16. století. V horších časech se z pohankové mouky dokonce pekl nekynutý chléb, takové bochánky, a dnešní lidé by se velmi divili, co vše v dobách nouze přišlo na stůl.

Ale chudí horalé byli vděční strávníci. Valaši dobře znají „pohančenou kaši“. Pohanka na Valašsku dokázala uživit celé rodiny, z nichž ty početnější spotřebovávaly i několik kilogramů pohanky na den.

Makrobiotici dokonce tvrdí, že za války díky pohance Rusové ubránili Stalingrad. Pohanka má totiž prohřívací účinky, což by v krutých ruských mrazech mohlo hrát určitou úlohu, ... pokud pohanka skutečně tvořila základní stravu ruských vojáků.

Pohanka se však i v poslední době stává více oblíbenou a nejvyhledávanějším pokrmem z pohankové mouky jsou údajně lívance s javorovým sirupem nebo palačinky. Pohanka se dá připravit na slano i na sladký způsob.  Aby zůstal zachován flavanoid rutin, na který je pohanka nejbohatší, doporučuje se vařit ji jen krátce a „nechat dojít“.

Znala jsem dokonce jednu paní, která měla ve své kuchyni bedničku s peřinkou a do ní vkládala kastrol s pohankou, aby „došla“ (protože peří jako přírodní izolátor dlouho udržuje teplotu).

Moderní mladé maminky stále častěji sahají po regálech se zdravou výživou a k vaření kaší pro své děti kupují pohankovou krupici.

 

Mlýny na pohanku

Semlet pohanku bylo daleko obtížnější než u obilí pro její tvrdou slupku. Proto se budovaly speciální mlýny nazývané kašníky, kam se vozívala pohanka i z několika vesnic.

Kroupy pohanky správně mají mít stále zelenou barvu. Tu zachovává pohanka mechanicky loupaná. Pokud je loupaná termicky za vysokých teplot, bývá tmavá a tvrdá, zbavena všech vitamínů, bez zachování svých nutričních hodnot. Vyplatí se proto koupit pohanku se značkou Bio, která například pochází ze Šmajstrlova mlýnu. Zde se pohanka čistí, suší a loupe, pouze se mechanicky obrušuje, a tak si uchovává pěkně světlou barvu.

Kromě krup se z pohanky dá opatřit také lámanka, která je vhodnější pro vaření kaší anebo jako zavářka do polévek. Někdo si v ní též obaluje řízek namísto ve strouhance a ten musí pak pěkně křoupat! Stále se doporučuje krátká doba vaření a nechávat kaši pod pokličkou „dojít“.

Hranaté semínko pohanky obsahuje vlákninu, minerální látky, aminokyseliny a také draslík, fosfor, vápník, železo, měď a další prvky. Rutin je obsažen ve slupkách pohanky a zčásti v zrnech. Tento vitamín P  vrací cévám pružnost a pomáhá zmírnist potíže s křečovými žilami.

 

Nejen kaše, ale také čaje...

Pohankové slupky se proto používají pro výrobu čajů s různými příchutěmi.  (hof-ruelfing.info)
Pohankové slupky se proto používají pro výrobu čajů s různými příchutěmi.  (hof-ruelfing.info)

Pohankové slupky se proto používají pro výrobu čajů s různými příchutěmi, které slouží k vylepšení stavu našich žil a cév.

Ovšem nejvíce rutinu získáte naklíčením neloupaných semen pohanky, ze kterých vám na vlhké vatičce vzejdou výhonky rostlinky, které potom sklízíte a obohatíte jimi své saláty.

Z pohankových slupek se dokonce dají ušít slamníky a polštáře. Slupky jsou velmi vděčnou náplní matrací či žíněnek, které pak účinkují proti bolestem páteře. Jejich příjemné šustění pod hlavou má uklidňující a také prohřívací účinek.

V plodech pohanky naleznete cenné vitamíny řady B, jako B1 Thiamin, B2 riboflavin, niacin a také E a C. Pohanka má dokonce léčivý vliv na játra, protože obsahuje cholin, který regeneruje jaterní buňky po poškození alkoholem nebo chorobou.

Pohanka je doporučována také v těhotenství i při jakékoliv detoxikaci. Je též dobrým zdrojem vápníku. Pomáhá při popraskání žilek v oku a ve tváři.

Vynikajícím lékem je  také pohankový med, který obsahuje velké množství rutinu. Protože je rutin citlivý na teplo, doporučuje se dávat jej do poněkud vychladlých čajů, aby neztrácel své léčebné účinky.

Z pohanky získáme nejen kroupy a lámanku, ale také mouku, krupici, těstoviny a pufované křupky (tzv. pukance). V prodejnách zdravé výživy seženete rovněž sušené pohankové mléko, které je výborné do kávy nebo jako samostatný nápoj.

Taková špaldová káva s pohankovým mlékem a s pohankovým medem – to nemá chybu!

Jojoba - "pouštní ořech"

Image 

Jojobu (vyslov ho-ho-ba), známou jako "pouštní ořech", používali po stovky let indiáni z kmene Apačů v poušti Sonoran na jihozápadě Spojených států a severu Mexika.

Američtí indiáni dnes používají semínka této rostliny v podstatě stejným způsobem jako jejich předci - jako lék a jídlo pro sebe i dobytek. Olej zjemňuje a dodává sílu vlasům. Z pražených semen se vyrábí zvláštní horký nápoj.

Když se ze semínek vylisuje olej, zbylá látka se nazývá "moučka". Obsahuje až 30 % bílkovin a 17 aminokyselin. Jojoba je tedy výživným pokrmem. Obsahuje také látku simmondsin, která potlačuje chuť k jídlu. Po odstranění této látky je jojoba vhodná jako krmivo pro domácí zvířata. Vědci se nyní ohlížejí po možnostech využití simmondsinu u lidí.

Dávní lidé používali jojobový olej na zranění a odřeniny a zjistili také, že dokáže vyhladit jizvy a omladit vrásčitou kůži. Kůže ztrácí svou pružnost následkem nadměrného vystavení slunečnímu záření a stárnutí. Látky nalezené v jojobě omezují známky stárnutí, zvyšují pružnost kůže, vyhlazují vrásky a dodávají jí mladší vzhled. Jojobový olej je bez zápachu a okamžitě se vstřebává do kůže. Nezanechává tedy po nanesení mastný povlak. Je totiž velmi podobný mastnotě, která je obsažena v naší kůži.

Protože jojoba vyrovnává pH kůže, pomáhá při drobných kožní vadách, jako je akné, spáleniny, popraskaná kůže, opruzeniny, slabé nehty a jizvy.

 

Po nanesení na pokožku hlavy odstraňuje mastnotu a nečistoty z vlasových váčků, odstraňuje lupy a zvláčňuje suchou kůži.

 

Chemici rádi uslyší, že jojobový olej vlastně není olej, ale lineární ester. Nás ostatní asi bude zajímat, že díky tomu nežlukne jako většina olejů a dobře tedy uchovává kosmetiku a dodává jí dlouhou životnost, není-li vystavena přímému slunci.

 

Ve dvacátých a třicátých letech se zjistilo, že jojobový olej má téměř stejnou stavbu jako olej velrybí, avšak postrádá rybí zápach. A tak jojoba nahradila velrybí tuk v kosmetickém průmyslu, kde svými vlastnostmi předčí ropné deriváty

 

Gotu kola

http://www.celostnimedicina.cz/obrazky/xbiopotraviny3.jpg

Gotu kola neboli pupečník asijský zaujímá v tradiční indické i čínské medicíně důležité místo, ale stále větší popularitu si získává i v našich zeměpisných šířkách. Možná její název připomíná známý kolový oříšek, její účinky jsou naprosto odlišné: zatímco kola obsahuje kofein a má tedy stimulující efekt, gotu kola působí naopak jako mírné sedativum.

Tato štíhlá popínavá trvalka se vyskytuje v horkých bažinatých oblastech, zejména v Indii, na Srí Lance, v Číně, ale také třeba v Austrálii nebo jižní Africe. Bylina je rozšířena také po celé jihovýchodní Asii. Ve Vietnamu se odvar užíval k léčbě senility, epilepsie a některých forem hepatitidy. Indická ajurvéda rozpoznala její kladný vliv na lidský organismus už před několika tisíci lety a od té doby je Gotu kola její významnou součástí. K léčebným účelům se používají nejčastěji listy, jejichž tvar se přizpůsobuje oblastem, ve kterých bylina roste – ve vodě uvidíte listy široké a vějířovité, na suchu zase malé a tenké.

Gotu kola se podílí na činnosti centrální i periferní nervové soustavy jako tonikum a adaptogen. Gotu kola se zařazuje do kategorie tzv. mozkových nutrientů, protože významně přispívá k posílení paměti a zlepšení koncentrace. Co se týče účinných složek, je třeba uvést hlavně tzv. triterpeny, konkrétně asiatikosidy. Podle odborníků zvyšují tvorbu kolagenu v kostech a chrupavkách a napomáhají zlepšení periferního krevního oběhu. Gotu kola podle jejich informací posiluje buňky v cévních stěnách, čímž napomáhá průtoku krve. Právě tyto vlastnosti z ní dělají doplněk při celkové léčbě křečových žil. Protože podporuje zdravý vývoj pojivové tkáně, může hrát také pozitivní roli v léčbě popálenin, koloidních jizev, vředů a různých ran, doporučuje se také při lupénce a ekzémech.

Zajímavé výsledky ovšem Gotu kola dosahuje i ve studiích testujících její vliv na duševní schopnosti. S největší pravděpodobností se podílí na zlepšení paměti, soustředění a schopnost učit se. Někdy se dokonce uvádí, že prohlubuje a aktivizuje centrum řeči, čehož se může využít při rehabilitaci po infarktu. Indové věří, že listy Gotu koly tlumí příznaky stáří a přispívají k dlouhověkosti. V tadiční medicíně se uvádí, že skrze nervovou soustavu pomáhá ovlivňovat mnoho biologických dějů – zlepšovat mentální funkce, zpomalovat degenerativní změny v mozku a periferní síti, zlepšovat periferní krevní oběh (eliminovat vznik a rozvoj křečových žil, městků a sraženin), urychlovat rekonstrukci vnitřních tkání a kůže po nemocech a úrazech. Napomáhá zmírňovat bolesti hlavy, pomáhá tělu při zvýšené tělesné teplotě, poruchách spánku, posilovat paměť, snižovat únavu a depresivní náladu. Je vhodná jako pomoc při hojení, proti revmatickým bolestem, proti zadržování vody v organismu, při chrapotu, kašli a kožních onemocněních.

Gotu kola má tisíciletou pověst omlazujícího přípravku, kterou potvrdily moderní vědecké výzkumy. Je kultovní bylinou mistrů jógy i jiných orientálních umění. Gotu kolu je dnes na trhu ve formě tablet, tobolek, tinktury, prášku nebo jako sušená bylina k přípravě čaje.

 

Lapacho-zázračný nápoj Inků

 

Lapacho – zázračný nápoj Inků

Jižní Amerika to není jenom nápoj Yerba maté, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale značné popularitě se rovněž těší čaj připravovaný z Lapacho. A není divu, má řadu výjimečných vlastností, které by byla škoda si blíže nepředstavit.

Co je to Lapacho?

Lapacho je strom pocházející z Jižní Ameriky, který především roste na území dnešní Bolívie, Peru a nám dobře známého území severní Argentiny, jižní Brazílie a Paraguaje. Lapacho, latinsky Tabebuia serratifolia, dorůstá průměrně do výšky 15 až 20 metrů a může se dožívat až 700 let.

Samotný nápoj se připravuje z vnitřní kůry stromu a využívali ho již pradávní obyvatelé tohoto území – Inkové a jak to tak bývá v moderním světě si popularitu postupně získává až v posledních letech. Bývá ceněný zejména pro mimořádné léčivé účinky a pro mnoho lidí má rovněž velice příjemnou chuť i vůni, která je lehce nasládlá a zahřívající.

Léčivé účinky Lapacha

Výčet všech léčivých účinků nápoje nebo odvaru připraveného z Lapacha by byl opravdu velice dlouhý. Mezi nejčastěji zmiňované ovšem patří výrazné posilování imunitního systému, odstraňování všech nebezpečných usazeni v těle jakými jsou toxiny nebo těžké kovy a působí jako přírodní antibiotikum.

Odborníci rovněž v některých studiích zmiňují pozitivní efekt při zpomalování rozvoje leukémie a rovněž jeho určité proti nádorové účinky. Lapacho tak doporučují jako prevenci nebo doplněk léčby.

Dále můžeme zmínit podporu látkové výměny, posilování vnitřních orgánů, posilování srdce potažmo krevního oběhu, uklidňuje nervy, působí protizánětlivě, zabraňuje vytváření otoků, normalizuje hladinu cukru a mohli by jsme pokračovat snad do nekonečna :-). Důležitým zjištěním rovněž je, že doposud nebyly zaznamenány žádné negativní účinky.

Příprava Lapacha

Příprava Lapacha není nijak složitá a zvládne ji opravdu každý. Postačí nasypat do varné nádoby 1 až 2 lžíce Lapacha, zalít studenou vodou a přivézt k varu. Poté na mírném ohni 5 minut povařit, odstavit a nechat ještě dalších 15 minut louhovat. Výsledný nápoj slijeme přes sítko a je hotovo.

Pije se buď teplý nebo studený nápoj a pro většinu lidí má vcelku příjemnou a přijatelnou chuť i vůni. Samozřejmě je možné si čaj z Lapacha mírně přisladit, například medem.


 
© ivet.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma