Bylinky, které používáme mají bohatou historii.Bylinky se nejprve užívaly a později i pěstovaly k obřadním a duchovním účelům a pro své léčivé vlastnosti.Třebaže v dávných dobách se znalosti o rostlinách šířily ústním podáním,už kolem roku 3000př.n.l.byly léčebné postupy zaznamenány na babylonských hliněných deskách.Mnoho znalostí o bylinkách poskytují také díla mnichů,kteří zakládali klášterní zahrady,kde pěstovali bylinky a studovali jejich léčebné účinky.Po mnoha desetiletích,kdy stály bylinky jakožto pomocník v kuchyni i při léčbě různých neduhů na okraji zájmu,jsme však svědky jejich renesance.Lidé si stále více uvědomují význam přírodních produktů a používají bylinky v kuchyni,k léčení zdravotních obtíží,vyrábějí si vlastní kosmetické a toaletní přípravky a bylinky využívají i k udržování čistoty v domácnosti.

Zázračná rostlina stévie – brání jejímu rozšíření cukrovarský průmysl?

Média a někteří odborníci o ní mluví jako o zázračném sladidle nového tisíciletí. Rostlina stévie, přezdívaná také jako medové lístky, je až 300 krát sladší než klasický cukr a přitom má nulovou energetickou hodnotu. Navíc je i prý v mnoha dalších ohledech prospěšná lidskému organismu. Proč tedy stále nedošlo k jejímu masivnímu rozšíření na celosvětový trh?

V posledních měsících si tato dříve neznámá rostlina užívá popularity v médiích jako nikdo jiný. Mluví se o ní jako o zázraku, který jednou nahradí všechna umělá sladidla.

Její celý název je Stevia rebaudiana Bertoni (nazývána také stévie sladká, stévie cukrová, sladká tráva, medové lístky, stévie) a podle odborníků má mnoho dalších pozitivních účinků. Nejzajímavější je však obsah látek, které dodávají sladkou chuť, takzvané steviol-glykosidy. Z potravinářského hlediska jde o nekalorické sladidlo z přírodního zdroje, které má přibližně 250 až 300krát vyšší sladivost než klasický řepný cukr.

Tato rostlina pochází z Jižní Ameriky z oblasti kolem řeky Paraná, která protéká Brazílií a Paraguayí. Zdejší indiáni ji používali již odnepaměti jako sladidlo, ale také jako léčivou bylinu. I když je stévie mnohonásobně sladší než cukr, nekazí se po ní zuby. Ba naopak, účinně funguje na dezinfekci úst a jako prevence proti zubnímu kazu, jelikož likviduje škodlivé bakterie v lidských ústech.

Stévie má oproti řepnému nebo třtinovému cukru ještě další výhodu, mohou ji používat i diabetici. Je pro ně dokonce vhodnější než umělá sladidla. Nezvedá totiž hladinu krevního cukru a co víc, pomáhá ho prý i stabilizovat. Proto může být užitečnou pomůckou pro diabetiky a lidi, kteří chtějí zhubnout.

Stabilizace hladiny krevního cukru totiž oddaluje nástup pocitu hladu. Chemicky zpracovaná sladidla jako cyklamáty či sacharin působí v tomto směru přesně opačně – i když mají také nulovou kalorickou hodnotu, nutí nakonec člověka do jídla.

Kdo nebo co brání jejímu masivnímu rozšíření?

I když je stévie pro Evropu stále neznámou novinkou, například v Japonsku se již přes třicet let používá jako přírodní sladidlo. Nyní má stévia 40% podíl na japonském trhu s umělými sladidly. Zde se také používá v nealko nápojích.

Z Japonska se pak postupně rozšířila do Číny a dalších asijských států. Evropa se jejímu rozšíření až dosud bránila. V roce 1985 totiž byla zveřejněna studie, která tvrdila, že steviol je mutagenem a může mít nežádoucí vedlejší účinky. Ty však nebyly nikdy prokázány a odborníci pak tuto studii mnohokrát kritizovali. Spekuluje se o tom, že jejímu rozšíření na Západě bránila lobby cukrovarského průmyslu a producenti umělých sladidel, kteří do světa vysílali tyto falešné zprávy.

Po několika dalších testech přišla v roce 2006 Světová zdravotnická organizace (WHO) s novou analýzou. Ta jasně prokázala, že stévie neobsahuje žádné mutageny. Nicméně Evropská komise ji schválila jako přírodní sladidlo do nápojů a potravin až koncem minulého roku. Otázkou tak zůstává, kdo tak vehementně bránil jejímu masivnímu rozšíření na celosvětový trh?

Je opravdu graviola superlékem na rakovinu?

Je opravdu graviola superlékem na rakovinu? má údajně až 10000x silnější efekt než chemoterapie. Tou bylinou je Graviola - Annona muricata.  Článek převzaly i některé české a slovenské weby, nějakou tu zprávičku si k tomu přidaly a způsobily mimo jiné to, že obrovsky stoupla poptávka po této bylině.Co se v článku píše? Je tomu ale opravdu tak? Článek je napsaný v bulvárním stylu s výkřiky typu "zatajili nám skutečnosti" a podobně, což samozřejmě může mít i negativní efekt v pohledu na tuto opravdu úžasnou bylinu. Její léčivé vlastnosti a to nejenom na rakovinu, ale i na srdce, kašel, chřipku, astma atd. jsou známy už hodně dlouho

.

Ve zprávě se píše, že odborníci zjistili hojivý účinek u všech typů nádorových onemocnění, včetně rakoviny prsou, prostaty, plic a tlustého střeva. Léčba z výtažku stromu nezpůsobuje nevolnosti, ztrátu hmotnosti, vypadávání vlasů. Tři složky léčivého extraktu jsou při zpomalování růstu zhoubných buněk až 10 000x účinnější než adriamycín, běžně používaný při chemoterapii. Na rozdíl od něj nepoškozují zdravé buňky. Taky ale píšou, že důkaz získali experti již v roce 1976, který prý dodnes tají, aby mohly farmaceutické společnosti, financující výzkum, vydělávat na syntetické verzi, kterou stejně prý ještě nedokázali dodnes vyrobit. Farmaceutické společnosti sice jsou supi a jejich praktiky jsou velmi často nekalé, ale na druhou stranu - o léčivých účincích gravioly se ví od nepaměti, rakovinu s ní léčili indiáni, léčí jí i dnes, má mnoho dalších účinků, a jestli se tyto společnosti snaží izolovat látku, která by pak mohla pomoci desítkám milionů lidí, tak ať se snaží dál. Současná produkce gravioly by jen těžko dokázala všechny uspokojit.

No, raději přejděme od úvah k faktům. Graviola je malý, stálezelený strom dorůstající výšky 5-6 m, s velkými, lesklými a hladkými, tmavě zelenými listy. Roste v teplejších oblastech Střední a Jižní Ameriky, včetně Amazonie. V přírodní amazonské medicíně má graviola své místo již po tisíciletí, takže nic nového. K léčebným účelům slouží kůra, listy, kořeny, plody i semena. Kůra, listy a kořeny působí jako sedativum, antispasmodikum, hypotensivum a nervové sedativum. V peruánských Andách se čaj z listů užívá při kataru (zánět sliznicových membrán). V peruánské Amazonii se kůra, kořeny a listy užívají při cukrovce a jako sedativum a antispasmodikum. Domácí kmeny v Guyaně pijí čaj z listů nebo kůry jako sedativum a kardiotonikum. V brazilské Amazonii se čaj z listů užívá při jaterních problémech. Olej z listů a nezralé plody jsou smíchávány s olivovým olejem a užívány zevně při neuralgii, revmatismu a artritických bolestech. Na Jamaice, Haiti a v západní Indii se kůra nebo listy používají pak jako spasmolytikum, sedativum a nervové sedativum, pro úpravu srdečního rytmu, při kašli, chřipce, obtížném porodu, astmatu, astenii, hypertensi a parazitech.

Odborné výzkumy gravioly začaly již ve čtyřicátých letech. V bylině bylo objeveno mnoho účinných složek a chemických sloučenin. Většina výzkumu se zaměřuje na nový soubor chemických látek, které se nazývají annonacenové acetogeniny. Graviola produkuje tyto přírodní sloučeniny v listech a stonku, kůře a semenech. Tři na sobě nezávislé výzkumné skupiny ve svých osmi klinických studiích potvrdily, že tyto látky mají značně protinádorové vlastnosti a selektivní toxicitu proti různým typům rakovinových buněk, aniž by poškozovaly zdravé buňky. Mnohé z acetogeninů prokázaly selektivní toxicitu proti nádorovým buňkám již ve velmi nízkých dávkách - tak malým jako 1 díl na milión. V roce 1998 byly publikovány čtyři studie, které dále specifikují chemické složky a acetogeniny s nejsilnějšími protirakovinovými, protinádorovými a antivirovými vlastnostmi.

KUSTOVNICE ČÍNSKÁ - NEJHODNOTNĚJŠÍ OVOCE

Kustovnice čínská (kou-čchi), zvaná také jako goji (godži) se již používá v celé Číně staletí hlavně jako omlazující ovoce. Bobule se rychle staly nejen populární ale i žádaným a nepostradatelným potravinovým doplňkem. Jsou vhodné především pro muže ve středních letech, ale i pro ženy a jejich věčné mládí.
Pro jejich velkou oblibu se Kou-čchi v Číně prodávají na každém rohu, v lékárnách, na trzích, ale i v samoobsluhách. Podle tradiční medicíny mají kou-čchi sladkou chuť a jsou prospěšnosné na lidský organizmus, a to jak v mladém, tak i pokročilém věku bez negativních vedlejších účinků. Kustovnice čínská příznivě harmonizuje činnost jater a ledvin, uvolňuje energetické blokády v jaterních a ledvinových meridiánech. Zlepšuje krvetvorbu, podporuje růst a  má vliv na snižování krevního tlaku. Zvlhčuje plíce, čímž působí proti astmatu a některým druhům alergií. Je vhodná při nadměrném užívání alkoholu a podporuje sexuální funkce, omezuje vznik impotence. Posiluje zrak, uklidňuje podrážděné oči a zlepšuje zrak, jehož ostrost podle tradiční čínské medicíny závisí právě na stavu jater. Výrazně posiluje obranyschopnost a imunitu organismu. Kou-čchi obsahují aminokyseliny, betakaroten, vitamin C, vitaminy B 1 a B 2, betasitosterol, kyselinu linolovou, mnoho důležitých stopových prvků, imunologicky aktivní polysacharidy, seskviterpenoidy a sloučeninu betain. V sedmdesátých letech bylo prokázáno, že právě  betain léčí různé chronické jaterní choroby a příznivě působí na regeneraci jaterních buněk. Játra využívají betain k tomu, aby vyráběla cholin, který zklidňuje, zlepšuje paměť a chrání proti ztučnění jater (steatóze). Kou-čchi se přidávají k různým jídlům nebo se z nich připravuje odvar. Tradiční čínská medicína je využívá i v léčebných formulích při léčbě nemocí z nedostatku jinu, které jsou doprovázeny žízní, včetně např. tuberkulózy či cukrovky v jejich počátcích, při závratích, zhoršeném vidění a chronickém kašli. Moudrost starých Číňanů potvrdil i nedávný výzkum plodů Kustovnice čínské. Bylo zjištěno, že plody podporují imunitní odezvu organismu a redukují počet antigenů, které souvisejí s alergickými onemocněními. Využívají se proto i při léčbě lupénky. Také afrodiziakální vlastnosti plodů kustovnice byly do jisté míry prokázány.  Na přípravu odvaru se doporučuje asi 6-18 g sušených plodů denně. Plody Kustovnice čínské i cizí se obvykle v léčebných formulích kombinují s dalšími bylinami.
Kustovnice čínská roste jako trnitý keř s převislými větvemi, který má střídavé listy a kvete drobnými fialovými kvítky. Plody jsou jasně červené bobule na dlouhých stopkách, silně se rozrůstá, často zplaňuje a vytváří křoviny, které slouží ptákům jako úkryt a bobule jako potrava. V Číně se k léčebným účelům rovněž používají plody příbuzné Kustovnice cizí.
Je pravděpodobné, že i plody kustovnice, která roste u nás, mají léčivé účinky. Protože je ale tato rostlina u nás z farmakologického hlediska neprozkoumaná, raději její plody používat nebudeme a spolehneme se na osvědčenou kustovnici čínskou.